Zvláštní zařízení na komunikacích
Druhá polovina třicátých let 20. století byla v Československu ve znamení
Zařízení, které mělo komunikaci trvale přehradit, tvořil buď jednoduchý příkop přes cestu doplněný deponií (valem), nebo v případě nutnosti odolnějšího zařízení betonový práh se zabetonovanými kolejnicemi o jedné až třech řadách za sebou šachovnicově rozložených. Kolejnicová uzávěra v různých kombinacích s příkopy a valy byla nejpoužívanější variantou.
Všechny cesty vedoucí k hranici byly opatřeny dvojjazyčnými cedulemi informujícími o jejich uzavření. V případě, kdy by přehrazením polní nebo lesní cesty byl znemožněn přístup vlastníků k jejich pozemkům na území sousedního státu, byla cesta opatřena pancéřovou závorou, která byla trvale uzamčena a jen ve stanovený čas a na stanovenou dobu jí odemykal příslušník finanční stráže.
Měli bychom říci, k čemu vlastně tato zařízení sloužila. Během roku 1938 nastoupily na hranice jednotky SOS (Stráže obrany státu) složené z příslušníků četnictva, finanční stráže, policie a vojenských záloh. Tito muži měli zajistit klid a pořádek v pohraničním území, zamezit pašování zbraní na naše území pro sudetské povstalce a především měli jako první nést tíhu prvních bojů s německou armádou. Zvláštní zařízení na komunikacích měla zabránit náhlému nečekanému vpádu a zpomalit jej. Připomeňme, že zabetonované kolejnice a zemní příkopy byly tehdy účinnou překážkou pro drtivou většinu tehdejších německých tanků.
K válce ale nikdy nedošlo. Naši dosavadní spojenci nás zradili v Mnichově a československá vláda byla přinucena odevzdat Německu pohraničí bez boje.
Novohradské hory byly v roce 1938 součástí politického okresu Kaplice. Na jeho území bylo vybudováno 74 zvláštních zařízení v prostoru státní hranice od Fischerových chalup po Otov jižně dnešní Lipenské nádrže. Z těchto zařízení se v 27 případech jednalo o pancéřovou závoru firmy Ippen.
V Cetvinách došlo ke sporu, který řešilo dokonce rakouské velvyslanectví, kdy si rakouský mlynář z Leopoldschlagu stěžoval, že zemní deponie tamního zvláštního zařízení mu při velké vodě zničí úrodu na poli a poničí jez zadržovanou vodou. Na
Stejně jako objekty opevnění, i zvláštní zařízení na komunikacích (dále
V Novohradských horách se dochovala zemní deponie chránící zaniklou závoru zvláštního zařízení č.3 u Fischerových chalup a zámkový stojan s levou ochranou zídkou závory ZZ č.4 u Vyšného, kde se ještě v 90. letech nacházelo i břevno závory, které kdosi neznámý odcizil. Téměř neznatelné je ZZ č.5 – skopání cesty u Vyšného. Šest zabetonovaných kolejnic z původně třířadé kolejnicové překážky ZZ č.11 u Hojnovodského pralesa, kde je dochován i příkop a val, bylo v roce 2009 zrenovováno a opatřeno informační tabulí. Dále se dochoval kloubový stojan závory ZZ č.12 u Zlaté Ktiše a částečně zasypaný příkop přes cestu ZZ č.14 u Žofína.
Dochované fragmenty zvláštních zařízení jsou velmi vzácné. Bohužel je téměř každý, kdo se s nimi v pohraničí setká, považuje za pozůstatek železné opony z období komunistické totality. Jen málokoho napadne, že se jedná o památky obrany první Československé republiky. Dochované kolejnice ZZ č.11 jsou poškozeny bojem, který se zde odehrál v září 1938 mezi příslušníky SOS a sudetoněmeckými povstalci.
Mapka ZZ 8-12 v okolí Hojné Vody.
Zrenovovaná dochovaná část ZZ č. 11 u Hojnovodského
Zámkový stojan a ochranná zeď závory Ippen ZZ č.4 u Vyšného. Foto: J.Ciglbauer.
ZZ č.7 na hraničním přechodu Nové Hrady – Pyhrabruck
Vyvrácená informační cedule o uzavření cesty kdesi v pohraničí. Foto: archiv autora.
Příslušníci SOS připraveni bránit závoru Ippen na jižním Slovensku.
Výhybná zídka přehrazující komunikaci na Rejtech. Foto: R.Šícho, 1938.